Interpretace světa fixovaná v jazyce, resp. specifické pojetí reality v myšlení daného společenství, které lze vyčíst z jeho jazyka a textů vzniklých (a vznikajících) na jeho základě. J.o.s. je často v rozporu se skutečností (slunce v č. vychází a zapadá bez ohledu na zákonitosti vesmírných pohybů, o velrybě je známo, že náleží mezi savce) a je kulturně podmíněn: srov. množství názvů pro rýži v asijských jaz., detailní strukturaci významové oblasti času a jeho měření v evropských jaz. (oproti např. jaz. africkým), mezijazykovou rozdílnost v pojetí barev, emocí, prostorových pojmů apod. (✍Vaňková & Nebeská ad., 2005). Ústřední pojem současné (zejména slovanské) etnolingvisticky orientované jazykovědy, spojené ve svých východiscích s ↗lingvistikou kognitivní a označované též jako lingvistika kulturní, antropologická lingvistika (✍Anusiewicz, 1995), lingvokulturologie (✍Maslova, 2001) či (kognitivní) ↗etnolingvistika (✍Bartmiński, 2016). J.o.s. je jazykově ustáleným svědectvím o tom, jak určité jaz. společenství pojmově uchopuje skutečnost, a zároveň jak ji prožívá a hodnotí. Při jeho studiu se zkoumá jaz. ve vztahu ke kultuře daného společenství (etnos), tj. jako jeden z možných výkladů reality, struktura soudů o světě (✍Bartmiński (ed.), 1991). Způsob rozumění věcem včetně jejich hodnocení se ukazuje v lexiku i gramatice daného jaz.; je implikován v síti motivačních poukazů (vnitřní formě) slov (výraz chápat poukazuje k fyzickému uchopování, adj. hubený je pův. participium slovesa hubit), v sekundárních významech a derivátech (slon označuje kromě chobotnatce i neohrabaného člověka; vyjádření kamenná tvář potvrzuje u kamene ↗konotaci nehybnosti, význam výrazu krysařit ‘jednat jako zrádce’ dokládá konotační spojení krysy se zradou apod.), v běžných kolokacích a frazémech (z významu frazémů typu strkat do všeho nos n. mít na něco nos lze usuzovat, že nos je v č. spojen se zvědavostí a také s intuicí, ustálená spojení před nosem, pod nosem, u nosu signalizují konotaci prostorové blízkosti). Zdrojem studia j.o.s. jsou i všeobecně známé, opakované, v povědomí mluvčích fixované texty (z oblasti folkloru a popkultury); různé polohy j.o.s. (i v jeho vývoji, proměnách, kreativních posunech, rekonceptualizacích) je možné pozorovat na materiálu uměleckých textů, publicistiky, reklamy aj. To, co je v podobě společenstvím sdílených konotací v jaz. uloženo, lze zjišťovat a verifikovat specifickými metodami včetně sémantických testů (např. tzv. but‑test: konstrukce je to pes, ale nekouše implikuje, že kousání je stereotypovou vlastností psa, z vyjádření byla to dívka chudá, ale poctivá plyne, že chudoba se obvykle asociuje s nepoctivostí, srov. ✍Bartmiński, 2009) či kvantitativně i kvalitativně vyhodnocovaných dotazníků (✍Bartmiński, 2016). Pro rekonstrukci součástí j.o.s., jimiž jsou ↗stereotypy (a pro vytváření jejich kognitivních definic), je třeba nalézt zejména ↗konotace jazykové (systémové, silné), podle některých badatelů i konotace textové (slabší a slabé), ty nejvhodněji na základě uměleckých, resp. kreativních textů (viz ✍Puzynina, 1990; ✍Pajdzińska & Tokarski, 2010). Prostřednictvím konotací spojených s příslušnými výrazy se rekonstruuje stereotyp předmětu (stereotypovost však není omezena pouze na sociální kategorie spjaté s osobami jako v sociologii či sociální psychologii, týká se každého zkoumaného jevu a jeho obrazu v jazyce, srov. ✍Bartmiński, 2007). Ten tvoří základ lexikálního významu (stereotyp slunce, stereotyp učitelky, stereotyp smutku, stereotyp červené barvy) a představuje zároveň i součást (resp. jednotku) j.o.s.

Pojem j.o.s. označuje metonymicky i celý lingvistický směr, etablující se ve slovanské lingvistice zhruba od 80. let 20. stol., zejména v Polsku (nejprve v Lublinu) a v Rusku (srov. též naivní obraz světa; ✍Apresjan, 1995; ✍Arutjunova, 1998), paralelně s rozvojem ↗kognitivní lingvistiky v USA a později i pod jejím vlivem (✍Grzegorczykowa, 2001; ✍Vaňková & Nebeská ad., 2005, ✍Zinken, 2004). Má však řadu předchůdců, jednak v německém filosofickém myšlení (J. G. Herder, W. Humboldt, od nějž byl pojem j.o.s. (sprachliches Weltbild) převzat, aj., srov. ✍Anusiewicz, 1995; ✍Underhill, 2009), jednak v americké etnolingvistice spojené s jazykovým relativismem (E. Sapir, B. J. Whorf, blíže srov. ✍Salzmann, 1996). Východisky v evropském myšlení (i jazykovědném), filologickým charakterem a důrazem na kulturu se studium j.o.s. odlišuje od amerických studií jaz. relativity, orientovaných spíše kognitivněpsychologicky a empiricky (✍Boroditsky, 2001; ✍Gumperz & Levinson, 1996). Centrální polohu zkoumání a popisu představuje j.o.s. běžného rodilého mluvčího, vycházející z jeho subjektivně prožívané, zkušenostní perspektivy a budovaný i na základě kulturně fixovaných konotací; proti němu je postaven objektivní, teoretický, resp. vědecký, obraz světa (sekundárně utvořený, odvozený). Tento přístup filosoficky souzní se zkušenostním realismem ✍Lakoffa & Johnsona (2002) a hlouběji i s východisky evropské fenomenologické filosofie, srov. Husserlův pojem Lebenswelt či přirozený svět J. Patočky; viz ✍Vaňková (2007:21–49). V botanickém obrazu rostlin např. nejsou relevantní nadřazené pojmy „zelenina“, „květina“ či „plevel“, které v souladu s principy (naivního) j.o.s. zohledňují užitkovou a estetickou hodnotu rostlin; v naivním obrazu světa je lilie spojena s bílou barvou, nevinností, svatostí (bývá atributem světců), zatímco růže s barvou červenou a láskou (srov. i květomluvu), avšak ve vědecké kategorizaci je podstatná stavba květu či typ podzemního orgánu aj. (lilie např. patří stejně jako cibule mezi cibuloviny, srov. ✍Piekarczyk, 2007). Z hlediska naivního j.o.s. je zásadní vztah dané skutečnosti k člověku (užitečnost – škodlivost), její působení na lidský svět (u slunce jeho životodárnost, tj. poskytování světla a tepla, a faktor měření času, nikoli např. složení slunce či jeho místo ve sluneční soustavě). Strukturujícím principem j.o.s. je antropocentrismus a opozice „vlastní – cizí“ (✍Pajdzińska, 2007; ✍Vaňková & Nebeská ad., 2005:59–66); ta se výrazně projevuje např. u etnických či rodinných stereotypů (matka, tchýně) n. u stereotypů spojených se zvířaty (pes, kráva, stádo). V poslední době proniká zkoumání j.o.s. i mimo slovanský okruh, zejména mezi západní kognitivnělingvisticky orientované slavisty (✍Underhill, 2009; ✍Underhill, 2011; ✍Głaz & Danaher ad. (eds.), 2013; ✍Zinken, 2004).